Milí farníci, přátelé a kamarádi,
vstupujeme do 3. velikonoční neděle. Evangelní úryvek, který se dne čte, je od Lukáše z 24 kapitoly, verše 13 – 35. V textu se vracíme k večeru neděle Kristova Zmrtvýchvstání a setkáváme se z dvěma učedníky, kteří jdou z Jeruzaléma do Emauz. Jsou smutní, rozčarovaní, možná i trošku naštvaní… Diskutují o Ježíšovi, kterého nechali židovští představitele popravit, který měl být zachránce, měl Izrael vysvobodit a ono nic. Trochu je sice zneklidnily ženy, které, když přišly od hrobu a mrtvého Ježíše tam nenašly, ale jejich vnímání, „vnitřní zrak“, pohled byl zatemněný všemi těmi událostmi, a protože Ježíše prostě nikde neviděli, tak to neřešili a odcházejí pryč, nezměněni, uzavření do sebe.. Přidává se k nim na cestě z Jeruzaléma „tajemný poutník“, která „dělá, že nic neví“, vyzvídá informace, až nakonec sám převezme slovo a začne postupně učedníky uvádět do pravdy a skrze moc Božího slova je uvádí do světla. Je to Ježíšova bohoslužba slova. Když dorazí do vesnice a On přijme pozvání k večeři, sám se ujme žehnání a rozdílení chleba a oni najednou při Ježíšově bohoslužbě oběti prozří… V tom se jim otevřenou oči a poznají ho. On ale v tom okamžiku zmizí a oni zažívají radost v srdci, že se s Ním mohli setkat. Doslova jim „hoří srdce“, jak tam čteme, což se nedá asi prožívat nějak v klidu, po večeři, při siestě, ale ještě „v tu hodinu“, tedy okamžitě se zpátky pěšky vracejí do Jeruzaléma, mezi apoštoly, aby se o radost ze setkání s Ježíšem rozdělili, a nesli radostnou zvěst o Kristově vítězství dál..
Poznání vzkříšeného Pána se vždy odehrává v mžiku, bleskovou intuicí, a pak se zase všechno jakoby „vrací do normálu“. Přesně tak tomu bylo i v případě emauzských učedníků. Když na okamžik prohlédli a mohli proniknout vším tím, co se skrývalo za vnější podobou Kristova těla, Ježíš mizí a všechno je zdánlivě stejné jako dříve: místnost, stůl, chléb i sami učedníci. Stejné, a přesto jiné. Je to zkušenost, kterou nelze vypovědět slovy. Také v našem životě nás čeká celá řada překvapení, protože Ježíš chce, abychom jej poznávali ve všech lidech, situacích a všem stvoření. Být křesťanem znamená žít ve stále rostoucím údivu a bez ustání být otevřeni novým překvapením. Každý okamžik našeho života před námi odkrývá nová a nová tajemství, pokud jsme ve spojení s Ježíšem. Svýma očima jej sice nevidíme, ale je uprostřed nás skutečně přítomen – Emanuel – Bůh s námi. Našim úkolem je skrze modlitbu, adoraci, službu, soustavně očišťovat svůj zrak, abychom jej mohli zahlédnout v těch nejobyčejnějších událostech svého života. On sám – a nikdo jiný – nám jde vstříc prostřednictvím všeho, co s vírou přijímáme…
Milí farníci, jistě jste zaznamenali postupná vládní uvolňování, která se dotýkají i nás a našich bohoslužebných shromáždění. Od 24. 4. je možné, za dodržení bezpečnostních opatření (rouška, desinfekce, rozestupy 2 m, vynechání pozdravení pokoje, vynechání přežehnání se svěcenou vodou) slavit zase společně mši svatou. V naší farnosti se tedy budou od příštího týdne sloužit pravidelné mše sv. Zítra, tedy v neděli 26. 4. bude ještě naposled otevřen kostel jen k soukromé modlitbě a k přijetí svatého přijímání tak jako o předešlých nedělích, tedy v Hrádku n. N. od 9:30 hod., v Chrastavě pak od 13:30 hod. V týdnu pak budou mše sv.:
Úterý – Hrádek nad Nisou 17:00 hod. – kostel sv. Bartoloměje
Středa – Chrastava 17:00 hod. – kostel sv. Vavřince
Čtvrtek – Hrádek nad Nisou 17:00 hod. – kostel sv. Bartoloměje
Pátek – Chrastava 17:00 hod. – kostel sv. Vavřince
Sobota – Václavice 8:00 hod. – Wolhmanův statek
Neděle – Hrádek nad Nisou 9:00 hod.
Chrastava 11:00 hod.
V květnu pak budou jako každoročně po mši sv. májové pobožnosti k Panně Marii.
S tím, že tak jak je ve vládním nařízení stanoveno, max. počet je 15 osob včetně předsedajícího kněze. Ve všední dny by počet účastníků bohoslužeb neměl být problém, v neděli buďme zatím trpěliví. Dle nařízení za dodržení všech bezpečnostních podmínek zodpovídá duchovní. Je však nemožné a snad ji nepatřičné, aby kněz, který začne sloužit mši sv. a někdo ještě v průběhu mše sv. přijde do kostela, bohoslužbu přerušoval, lidi vyzýval k odchodu, či případně je z kostela vyhazoval nebo nechával vyvést. Jsme dospěli křesťane, máme rozum a občanský průkaz, buďme tedy soudní! Ti z Vás, kteří se z důvodu stanoveného počtu již do kostela nedostanou, mohou v rozestupech být v blízkosti kostela, jak v Hrádku, tak v Chrastavě máme i reproduktory, takže jde slyšet a v průběhu mše sv. pak podám všem svaté přijímání, či v této zatím „provizorní době“ je možné přijít i ve všední den. Bude – li zájem veliký již nyní, je také možnost navýšit počet bohoslužeb. Samozřejmě ti z Vás, kteří ještě zůstanete doma a budete sledovat přímý přenos mše s. nebo slavit „domácí bohoslužbu“, tak stále platí i nyní v čase uvolňování až do úplného zrušení zákazu dispens od povinnosti účastnit se mše sv. Věřím, že se další počty uvolní co nejdříve a naše společenství se bude moci rozrůstat. Do kostela vejde klidně i 500 lidí, kéž by se pak kostel naplnil!
Přátelé, tím, že se již zase začneme postupně scházet a slavit společné bohoslužby je tento můj „nedělní vzkaz“ pro Vás touto cestou poslední. Budu se tedy již těšit na osobní setkání s Vámi, vyprošuji Vám, požehnou neděli, a v odkazu níže, snad se Vám jej podaří otevřít, Vám k „malému zasmání“ zasílám také něco k postupnému uvolňování karantény nejen v kostelích… J
P. Radek Vašinek
Milí přátelé, kamarádi, bratři a sestry,
prožíváme 2. neděli velikonoční, která je také zároveň nedělí Božího milosrdenství. Evangelní úryvek v Janově podání (kap. 20, verše 19 – 31), který se při dnešní bohoslužbě čte, vřele doporučuji k Vaší pozornosti a hlubšímu rozjímání.
Je „první den po sobotě“ večer, tedy den, kdy Ježíš vstal z mrtvých a přichází mezi své nejbližší, kteří jsou ještě vystrašení a ze strachu před židy zamčeni. On stojí „najednou“ uprostřed nich. Neťuká na dveře, neptá se, jestli může dál, ale je Živý s nimi. Prochází zavřenými dveřmi, tedy již oslavený, ne však zbavený svých ran, jak se můžeme dočíst dále, kterých se chce pak nepřítomný Tomáš dotknout, aby si ověřil, že je to opravdu On. „Pokoj Vám“, takto je zdraví. Přináší dar pokoje, který zbavuje apoštoly všech strachů, kteří pak i za cenu vlastních životů svědčí o živém Kristu. Zároveň jim dává skrze gesto vdechnutí největší dar, dar Ducha svatého, který je silou, jež dokáže probouzet ze smrti, a to stvrzuje slovy: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny“. Dar Ducha – oheň Boží lásky, dokáže přetavovat všechno zlo, každý hřích a jeho plod, jimž je smrt, v požehnání a nový život. Tedy největším bohatstvím Velikonočních událostí je znovuobjevování a uvědomování si toho, že Bůh, nám skrze moc Božího Ducha dává život v plnosti, zbavený všech možných strachů, které na nás doléhají.
A pak je tady „nevěřící Tomáš“, jak se mu také někdy říká. V jeho postavě určitě můžeme nalézt někdy i sebe, kdy v nás také mohou vzklíčit různé pochybnosti, skepse, netrpělivost, nedůvěra… Není jistě od věci jej vzývat, když na nás taková to různá tíseň doléhá. Věřím, že on jako „patron všech pochybovačů“, nás provede až k tomu nejvznešenějšímu a nejdokonalejšímu vyznání víry, které zaznělo z jeho úst při setkání se Vzkříšeným: „Pán můj a Bůh můj.“
Milí přátelé, o této neděli Božího milosrdenství Vám v příloze také zasílám list biskupa Jana k postupnému uvolňování vládních opatření a tedy zároveň i jako naději, že již brzy budeme moci zažívat přítomnost Zmrtvýchvstalého uprostřed nás, v našem společenství, tak jako učedníci při setkání s Ním po jeho vzkříšení.
Přeji Vám všem krásnou, pokojnou a požehnanou neděli.
P. Radek Vašinek
Milí farníci,
jistě jste zaznamenali, že po Velikonocích vláda začala postupně uvolňovat různá opatření. Co se týká bohoslužeb, pobožností apod., nikde jsme tam jako církve uvedeni nebyli a podle „rozvolňovacího plánu“ bychom spadali do kategorie po 8. červnu – společenské akce do 50 ti osob. Zároveň ale biskupská konference a ekumenická rada církví v tyto dny jedná s vládou a epidemiology ohledně konání veřejných bohoslužeb za určitých podmínek. Tak uvidíme. Každopádně zatím ještě žádné jisté informace nemáme a tak bych Vám chtěl nabídnou, aby naše duše „duchovně nehladověly“, zvláště nyní v této Velikonoční době, že bychom tak jako na Velký Pátek a Bílou Sobotu, otevřeli vždy v neděli kostely k osobní modlitbě, zatím bez konání společných bohoslužeb, s možností přijmout svaté přijímání. Ve dnech, kdy je venku hezky oba dva naše hlavní kostely, tedy v Hrádku i v Chrastavě jsou otevřeny kvůli větrání, je možné využít prostor k modlitbě v předsíni kostela. V neděli by pak byla tedy možnost přijmout svaté přijímání mezi 9:30 – 10:00 hod. v Hrádku nad Nisou, v Chrastavě pak od 13:30 – 14:00. Časy jsou „zkušební, orientační“, aby bylo možné prožít v rodině nedělní bohoslužbu ať už sledováním TV přenosu nebo uskutečnit „domácí bohoslužbu“, jak to někteří z Vás děláte. Co se týká slavení svátosti smíření, platí zatím stejná pravidla, tedy kdo by chtěl přistoupit ke zpovědi – po telefonické dohodě. Chci Vás poprosit, protože opatření zatím uvolněná nejsou, když si v neděli přijdete pro sv. přijímání, aby nedocházelo ke shromažďovaní a vytváření diskutujících skupinek u kostela, v kostele prosím dodržujme rozestupy, používejme ochranné pomůcky. Věřím, že již brzy aspoň „všednodenní“ bohoslužby, tedy s menším počtem účastníků, budou povoleny.
Přeji Vám požehnané dny Velikonočního oktávu.
Radek Vašinek
„Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“
Milí farníci, kamarádi, přátelé, bratři a sestry.
Toto zvolání, kterým začínám pozdrav Vám všem, zaznívá vždy na počátku této nejposvátnější noci, kdy se shromažďujeme k večerní bohoslužbě – vigílii – bdění, abychom v této posvátné noci znovu společně prožili a posílili naši víru v Kristovo vítězství nad každou temnotou. V tichu začínající noci po požehnání ohně a zapálení velikonoční svíce – paškálu – zaznívá tato výzva pro každého z nás a my na ní odpovídáme tím, že si toto světlo, každý z nás, symbolicky převezmeme a od tohoto Světla Světel si zapalujeme Světlo naděje i pro své životy.
V temném kostele pak zaznívá jásavý chvalozpěv – exultet – oslavný zpěv na tuto svíci, symbol vítězného Krista, který uprostřed nás září a my se svými svícemi v rukou, spolu s Ním.
Chvalozpěv pak končí modlitebním zvoláním: „Prosíme Tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména zasvěcená, stále svítí neslábnoucím jasem, aby rozehnala temnotu této noci. Přijmi ji jako líbeznou vůni a dej, aby zářila jako světla na nebi. Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla. Onen totiž Vládce světla, který nezná západu. Ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu: tvůj SYN JEŽÍŠ KRISTUS. On s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.“
Drazí přátelé, tuto noc, kdy obnovujeme náš křest, což je nejsilnější moment této posvátné chvíle, si chceme znovu vyprošovat pravé Světlo pro naše životy. Aby pak se zítřejším velikonočním ránem a u prázdného Kristova hrobu zalitého světlem, do našeho nitra vstoupil pravý a nefalšovaný pokoj, ne „klídek a pohodička“, ale Pokoj, který dává našemu životu naději, že ať se děje cokoliv, tak všechny stíny a tma se ve vítězném Světle rozplyne nakonec jako pára nad hrncem… To je totiž ten první a největší dar, který Ježíš dává hned po svém zmrtvýchvstání svým učedníkům a tedy každému z nás. „Pokoj Vám…“
S vědomím tohoto pokoje pak přichází i pravá a nefalšovaná vnitřní radost, kterou si nechceme nechat vzít ani v současné situaci. A církev, naše moudrá matka, nám dává oproti 40 ti denní době postní, dobu velikonoční radosti v délce 50 ti dnů. Tedy dostatek času, abychom se radovali. Chci věřit, že právě proto, že velikonoční doba je takto dlouhá, budeme se během ní již moci zase všichni setkat a o tuto radost se podělit!
Při večerní vigilii i Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně na Vás na všechny moc myslím a modlím se za Vás! Až o velikonočním pondělí vstoupíme do 8 denního oktávu, kdy každý den je na úrovni slavnosti velikonoční neděle, dopřejme si nejen radosti duchovní, ale také i té „obyčejné“, lidské, která s tou duchovní jistě souvisí. Nezapomeňme oslavit největší událost roku dobrým jídlem a přiťuknutím si něčím výjimečným! (doporučuji moravskou slivovici). A Vás milí mužové vybízím a nabádám, abyste nezapoměli, protože, to, že jsme v karanténě neumenšuje ani nedispenzuje naši povinnosti „opečovávat“ pomlázkou ženy, které jsou v domě, aby po celý rok byly krásné, svěží, zdravé a věčně mladé! Budu si to pak u Vašich žen zjišťovat, jestli jste se tomu patřičně věnovali! J
Přeji Vám všem krásné a požehnané Velikonoce!
P Radek Vašinek
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
(Janovo evangelium 11 kapitola, verše 25 -26
| Úterý: | 17:00 (farní kaple) |
| Čtvrtek: | 17:00 (farní kaple) |
| Neděle: | 09:00 |
| Neděle: | 11:00 |
| Středa: | 17:00 |
| Pátek: | 17:00 |
