Milí přátelé, kamarádi, drazí farníci!

Milí přátelé, kamarádi, drazí farníci!
Vstupujeme do 4. neděle postní a do 2. neděle v karanténě. Tato neděle nese také název LAETARE – tedy radostná! Ano, jsem za půlkou našeho postního snažení a tak radost z blížích se svátku Ježíšova vítězství, tedy Velikonoc je na místě! S touhou a neskrývanou nadějí, kéž bychom byli už i za půlkou naší karantény…. 4. neděle postní je tedy dnem, kdy chceme prožít více radosti! Prožijme ji tedy tak i v našich rodinách, zkusme kromě „domácí bohoslužby“, či sledování mše sv. v TV a společné modlitbě, udělat si navzájem větší radost třeba tím, že nedělní oběd bude slavnostnější, naše šikovné hospodyňky upečou něco obzvláště dobrého a výjimečného jako zákusek a neopomeňme si také něčím „ostřejším“ řádně přiťuknout na zdraví! Stále i v dnešní době ještě existují deskové hry jako „Člověče nezlob se“ apod. To by člověk nevěřil kolik je to srandy a nervů zároveň J Kostely by mohly tuto neděli být výjimečně také ozdobeny květinami, ať máme třeba i u nás doma na stole kus jarní krásy!! Zkusme zavolat nebo napsat maila či sms zprávu někomu, s kým jsme se již dlouho neviděli, nemluvili, či třeba prožíváme ve vztahu k někomu nějakou těžkost. Teď je ideální příležitost a čas…. Buďme otevření pro pomoc, zvláště zranitelným.
Stále platí, že kdo z Vás bude chtít ke sv. smíření a přijmout svaté přijímání, je to po dohodě určitě možné. Ti z Vás, kdo jste odebírali Katolický týdeník v našich kostelích, je možné si jej vyzvednout u Gábiny v trafice, kde je k dispozici.
A nyní ještě z dnešního nedělního evangelia a malého průvodce postní dobou:
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.“
Možná a právě v tyto dny a v tuto chvíli se až zas tolik neptejme, proč to tak všechno je, ale k čemu. Není důvod přešlapovat na místě, ale je potřeba vydat se vpřed, jít dál.. Jen tak můžeme růst…Ani toho největšího siláka přece neposílí, když nic nedělá, ale když posiluje a zvedá velká břemena…
Možná jste to již na sociálních sítích zaznamenali nebo Vám to již někdo přeposlal. Asi stojí za to se nad tím zamyslet…
Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou „potřebovalo…“

• Přestali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak cenným darem zdraví je• Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl vzácný.
• Přestali jsme fungovat v rodině, a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit žít spolu.
• Ztratili jsme smysl pro posvátnost nového života a zbavovali se dětí ještě před narozením, a nyní s úděsem sledujeme rostoucí křivky statistik úmrtí.
• Přestali jsme si vážit starých a nemocných a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní.
• Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, a nyní nám dochází, jak jsou nepostradatelní.
• Přestali jsme mít respekt k učitelům, a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si rodiče sami mohli vyzkoušet roli učitelů.
• Mysleli jsme si, že si můžeme kdykoli všechno koupit, a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost.
• Trávili jsme více času ve virtuální realitě než s druhými, a tak nám tato nemoc vzala možnost vyjít k nim, abychom poznali, jak bytostně potřebujeme osobní vztahy a setkání s blízkými tváří v tvář.
• Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání se navzájem, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není.
• Mamon nám zamotal hlavu, volný čas jsme trávili v nákupních centrech a na drahých dovolených, proto nám tato nemoc zavřela obchodní domy i hranice, abychom pochopili, že štěstí si koupit nemůžeme.
• Zvykli jsme si na přepych a zavírali oči před nuznými, s nimiž bychom se mohli rozdělit. Počty obětí koronaviru jsou ovšem jen zlomkem všech, kteří ve světě denně umírají na následky chudoby, hladu a válek.
• Přestali jsme si vážit Boha, a tak nám zavřeli kostely, abychom Ho začali znovu hledat a aby nám došlo, že bez Něj svět umře.
• Mysleli jsme si, že jsme vládci této země a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, mohlo zkrotit a přivést k troše pokory.
Tato nemoc nám bere hodně,
ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit…
Dostali jsme nemoc na míru. Asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali.
Autor neznámý. Upraveno.
Na závěr ještě vzkaz od našich psychiatrů
Prosba České psychiatrické společnosti:
Přátelé. To že v karanténě mluvíte se svými zvířátky, rostlinami nebo vybavením domácnosti je NORMÁLNÍ! Kvůli tomu volat nemusíte. Odbornou pomoc vyhledejte, až když Vám začnou odpovídat! Děkujeme. Vaši přetížení psychiatři.

Hezkou a požehnanou neděli!

Radek Vašinek

Záložka pro trvalý odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny