vstupujeme do 5. neděle postní a zároveň do 3. neděle v karanténě. Biblické texty této neděle ať už starozákonní text z knihy proroka Ezechiela (Ez 37, 12 – 14), který hovoří o Hospodinu, který otvírá hroby a vyvádí z nich svůj lid, přes druhé čtení, kde sv. apošol Pavel píše do Říma (Řím 8,8-11) povzbudivá slova a říká, že kdo má Kristova Ducha, tak přestože tělo je podrobeno smrti, duch je plný života, a tak ten (Bůh Otec), který vzkřísil Ježíše, probudí k životu i naše smrtelná těla,vrcholící pak tím krásným, známým bohatým úryvkem z Janova evangelia (Jan 11,1-45) o vzkříšení mrtvého Ježíšova kamaráda Lazara, jehož části čteme také někdy při pohřebních obřadech, tak tedy všechny nedělní texty hovoří o vzkříšení a tedy o veliké naději!
Z celého množství možných podnětů se zkusme zaměřit na Ježíšův pláč u hrobu jeho přítele Lazara. Ježíš věděl, že mu dá zpět život, tak proč vlastně plakal? Tak jednak jeho slzy byly jistě upřímné a opravdové, lidské, plakal, tak jako my, když nám odejde někdo blízký. Ale zároveň mají také význam i symbolický. Tyto slzy soucitu vytryskly z jeho očí při pohledu na veškerou bolest lidstva (i tu naši současnou, kterou prožíváme ve všech různých podobách), jejímž vrcholem je okamžik tělesné smrti. Celé Ježíšovo vykupitelské poslání je tajemstvím Božího soucitu a lásky. Lazarovo vzkříšení o kterém čteme tuto neděli, zaviní, že Ježíš bude odsouzen na smrt – Ježíš vytrhuje druhé z jakékoliv temnoty, i z temnoty samotné smrti, za cenu své vlastní smrti.
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky“. (Jan 11, 1 – 45)
Celý křesťanský svět a my se určitě také připojujeme, se modlí za ukončení celosvětové pandemie, zvláště pamatujeme na všechny nemocné, ty, kteří současnou situací trpí osamocením, či jakkoliv jinak, myslíme na všechny ty, kteří jsou v tzv. „první linii“ (lékaři, zdravotníci, sestry, sociální pracovníci, hasiči, celníci, policie apod.). Dovolil bych si ještě přidat a poprosit o modlitbu i za ty, kdo jsou v „poslední linii“, připadá mi, že se o nich moc nemluví (patří sem ti, kdo svážeji odpad – popeláři, zvláště teď, když jsme více doma a jde to jistě znát, že vyprodukujeme daleko více odpadu a díky rouškám a ochranným pomůckám také třeba i nebezpečný…Také ti, kdo slouží poslední službou lásky a pohřbívají zemřelé – jistě víte, že zvláště v Itálii a Španělsku je situace v této oblasti také velmi kritická… No, a nezapomeňem i na „střední linii“ – to jsou naše obětavé prodavačky a prodavači ve všech možných odvětvích, díky nimž se máme i v této omezené době dobře!
Milí přátelé v příloze zasílám také pro modlitební inspiraci „litanie v čase nakažlivých nemocí“, kéž je nám modlitba stále posilou! A nezapomeňme, dnes v noci se posunuje čas, budeme tedy spát o hodinu méně, ale co je pozitivní, budeme tedy také o hodinu méně v karanténě!!! 🙂
Přeji Vám, Vašim blízkým a drahým požehnanou neděli. V neděli 29.3. 2020 na Vás a na Vaše úmylsy budu při mši sv. pamatovat!
P. Radek Vašinek
