„Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“
Milí farníci, kamarádi, přátelé, bratři a sestry.
Toto zvolání, kterým začínám pozdrav Vám všem, zaznívá vždy na počátku této nejposvátnější noci, kdy se shromažďujeme k večerní bohoslužbě – vigílii – bdění, abychom v této posvátné noci znovu společně prožili a posílili naši víru v Kristovo vítězství nad každou temnotou. V tichu začínající noci po požehnání ohně a zapálení velikonoční svíce – paškálu – zaznívá tato výzva pro každého z nás a my na ní odpovídáme tím, že si toto světlo, každý z nás, symbolicky převezmeme a od tohoto Světla Světel si zapalujeme Světlo naděje i pro své životy.
V temném kostele pak zaznívá jásavý chvalozpěv – exultet – oslavný zpěv na tuto svíci, symbol vítězného Krista, který uprostřed nás září a my se svými svícemi v rukou, spolu s Ním.
Chvalozpěv pak končí modlitebním zvoláním: „Prosíme Tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména zasvěcená, stále svítí neslábnoucím jasem, aby rozehnala temnotu této noci. Přijmi ji jako líbeznou vůni a dej, aby zářila jako světla na nebi. Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla. Onen totiž Vládce světla, který nezná západu. Ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu: tvůj SYN JEŽÍŠ KRISTUS. On s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.“
Drazí přátelé, tuto noc, kdy obnovujeme náš křest, což je nejsilnější moment této posvátné chvíle, si chceme znovu vyprošovat pravé Světlo pro naše životy. Aby pak se zítřejším velikonočním ránem a u prázdného Kristova hrobu zalitého světlem, do našeho nitra vstoupil pravý a nefalšovaný pokoj, ne „klídek a pohodička“, ale Pokoj, který dává našemu životu naději, že ať se děje cokoliv, tak všechny stíny a tma se ve vítězném Světle rozplyne nakonec jako pára nad hrncem… To je totiž ten první a největší dar, který Ježíš dává hned po svém zmrtvýchvstání svým učedníkům a tedy každému z nás. „Pokoj Vám…“
S vědomím tohoto pokoje pak přichází i pravá a nefalšovaná vnitřní radost, kterou si nechceme nechat vzít ani v současné situaci. A církev, naše moudrá matka, nám dává oproti 40 ti denní době postní, dobu velikonoční radosti v délce 50 ti dnů. Tedy dostatek času, abychom se radovali. Chci věřit, že právě proto, že velikonoční doba je takto dlouhá, budeme se během ní již moci zase všichni setkat a o tuto radost se podělit!
Při večerní vigilii i Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně na Vás na všechny moc myslím a modlím se za Vás! Až o velikonočním pondělí vstoupíme do 8 denního oktávu, kdy každý den je na úrovni slavnosti velikonoční neděle, dopřejme si nejen radosti duchovní, ale také i té „obyčejné“, lidské, která s tou duchovní jistě souvisí. Nezapomeňme oslavit největší událost roku dobrým jídlem a přiťuknutím si něčím výjimečným! (doporučuji moravskou slivovici). A Vás milí mužové vybízím a nabádám, abyste nezapoměli, protože, to, že jsme v karanténě neumenšuje ani nedispenzuje naši povinnosti „opečovávat“ pomlázkou ženy, které jsou v domě, aby po celý rok byly krásné, svěží, zdravé a věčně mladé! Budu si to pak u Vašich žen zjišťovat, jestli jste se tomu patřičně věnovali! J
Přeji Vám všem krásné a požehnané Velikonoce!
P Radek Vašinek
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
(Janovo evangelium 11 kapitola, verše 25 -26
