Z historie obce
Název „Nová Ves“ nese více než sedm desítek obcí v České republice. Nová Ves ležící na Černé Nise nedaleko Liberce vznikla jako typická lánová vesnice u vodního toku v době středověké německé kolonizace v pohraničí Českého království. Nejstarší písemná zmínka z roku 1454 zná vesnici pod jmény „Nywenssdorf, Newdorffl“; ještě v 15. století má toto označení také podoby Neunndorff, Neudorf či Neuendorff. Obec vznikla zřejmě kolem poplužního (hospodářského) dvora založeného rytíři z Biberštejna, jimž od roku 1278 náleželo frýdlantské panství. K němu patřilo i budoucí město Liberec a okolní obce. Od 15. věku měli Novou Ves v držení Heinrich von Kyaw, Nickel von Reder a od roku 1498 Heinz von Schwantz. Roku 1551 sice vymřeli Biberštejnové a sedm let poté koupili jejich statky svobodní páni z Redernu, ovšem Novou Ves k nim přikoupila až Kateřina z Redernu rozená hraběnka Šliková roku 1595. Právě této šlechtičně vděčila obec za úpravu, resp. novostavbu poplužního dvora na malé renesanční šlechtické venkovské sídlo. Patrová stavba měla obdélníkový půdorys, šest obytných místností a velký sál v patře. Kateřina z Redernu využívala Novou Ves jako své vdovské sídlo, na něž se uchýlila v době, kdy se vyostřily její právovárečné spory s měšťany z Frýdlantu. Zřejmě proto nechala nedlouho před svým skonem v roce 1617 položit základní kámen nového kostela, jehož dokončení se již nedožila. Ještě roku 1616 postoupila svůj novoveský statek synovci Albinu Šlikovi. Po jeho konfiskaci v roce 1621 koupil statek v rámci libereckého panství vévoda Albrecht z Valdštejna, který ho už rok poté prodal válečníkovi Jakobu Reinhardovi von Heistern. Poté získal ves i statek František Václav Pachta z Rájova a až roku 1712 jej koupil Antonín Václav hrabě z Gallasu, významný diplomat ve službách tří habsburských panovníků na přelomu 17. a 18. století. Po vymření Gallasů roku 1759 zdědili Novou Ves jejich právní nástupci, hrabata z Clam-Gallasu. Tou dobou už měla obec 102 domů. Rozvolnění poddanských vztahů vesničanů vůči Clam-Gallasům přinesl až rok 1848. Clam-Gallasové definitivně ztratili nemovité i movité statky v Čechách konfiskacemi v roce 1945. Panské sídlo, označované ve starší německé literatuře jako „zámeček“, tvořilo součást souboru správních a zemědělských budov a bylo zbořeno po požáru v roce 1980. Dnes z něj můžeme vidět jen zbytky obvodového zdiva.
Kostel Nanebevzení Panny Marie
Původně protestantský kostel, vysvěcený později k poctě Nanebevstoupení Panny Marie, vznikl jako pobočný pro libereckou farnost, ale od tohoto hlavního správního střediska panství byl vyčleněn a opatřen vlastním duchovním až roku 1673. Boží dům vznikl na pozemku sedláka Thomase Wollmanna. Základní kámen kostela položil zedník Hans Haan ze
Závidova (Seidenberg v Horní Lužici, nyní polský Zawidów) dne 16. května 1616. Dokončen byl po více než roce, když tesař Michael Kühlmann dne 5. října 1617 upevnil na vrchol věže tzv. makovici. Do této schránky byly umístěny dobové písemné dokumenty. Na zvonovou stolici věže byl zavěšen nový zvon. Nechal ho odlít Kryštof, syn tehdy již zesnulé hraběnky Kateřiny z Redernu. Bohatě zdobený plášť zvonu, který odlil Georg Wild z hornolužické Žitavy (Zittau), nesl mj. důležité sdělení, jehož význam znovu docenil až konzervátor pro severní Čechy a liberecký pedagog, prof. Rudolf Müller. Teprve tento regionální badatel zjistil z nápisu na zvonu, že v době dostavby novoveského kostela na podzim 1617 byla vdova Kateřina z Redernu „v Bohu blažená“, tj. zesnulá. Předchozí historické výklady totiž tvrdily, že odešla spolu se synem Kryštofem do exilu po roce 1620. Kromě uvedeného zvonu do věže ještě přibyly další dva. Všechny se staly obětí válek ve 20. století.
Samotný kostel má na západní straně vysokou mnohabokou věž obdobnou jako církevní stavby na Liberecku vzniklé v době redernské správy, např. v Bílém Kostele, ve Stráži nad Nisou či v Liberci-Rochlicích. Věž poškodil blesk v červenci 1697. Chrámová prostora je jednolodní, plochostropá, bez oddělení od kněžiště vítězným obloukem, což bylo obvyklé pro tehdejší protestantské stavby, které měly po stranách vybudováno jedno či více pater tribun, díky nimž kostel pojal více věřících. Jejich pozornost se soustředila na hlavní oltář. Původní, renesanční, se nedochoval, takže vidíme až dílo barokní z roku 1727 se sochami Panny Marie a jejích rodičů, sv. Anny a sv. Jáchyma. Sochy postranního oltáře vlevo znázorňují apoštoly sv. Petra a sv. Pavla. Významnou památkou je rovněž renesanční křtitelnice na kamenné noze s barokním dřevěným nástavcem, na jehož vrcholu stál Kristus křtěný v Jordánu. Původní kamenné tělo křtitelnice z roku 1617 nese na boku erb s iniciálami D. H. V. L. Znamená to, že práci zaplatil a dílo kostelu věnoval David Hain z Löwenthalu, jeden ze správců redernských panství. V prostoru kostelní lodi zaujme mosazný osmiramenný lustr s vyrytým nápisem, že jej daroval roku 1690 Georg Pfeiffer. Nové varhany na barokním kůru z roku 1769 byly opatřeny až v roce 1825. Na památku zakladatelky kostela a jejího syna byl do jednoho z oken vložen kruhový terčík s redernským znakem, datem 1618 a řadou iniciál, které upomínají na Kryštofa z Redernu, posledního svého rodu na Frýdlantsku a Liberecku.
Během téměř čtyřsetleté existence kostela v Nové Vsi se v jeho správě vystřídaly desítky duchovních, kteří křtem přiváděli do protestantské a především do katolické církve nové duše, v dospělém věku je sezdávali a po uplynutí pozemského času se s nimi v této posvátné prostoře loučili. Ačkoli se v mnohém doba změnila, stejně jako pohled na náboženství, resp. na církev, má i nadále také novoveský kostel svůj historický, kulturní a společenský význam.
Představuje totiž svědectví o práci i víře mnoha generací a rovněž zůstává připomínkou toho, že naše životy jsou sice pomíjivé, ale dobré dílo přetrvává.
Z podnětu bývalých německých obyvatel Nové Vsi, kteří byli nuceně vystěhováni po 2. světové válce a jejichž sdružení již od roku 2000 aktivně spolupracuje s obcí, byla u příležitosti výročí 400 let od položení základního kamene kostela provedena rekonstrukce elektroinstalace a osvětlení, výmalba stěn a restaurování a konzervace dřevěných prvků v kostele. Projekt finančně podpořili: Českoněmecký fond budoucnosti, bývalí němečtí občané, obecní úřad, římsko-katolická farnost a dobrovolní dárci z Nové Vsi.
Václavice jsou obec, kde se dochovalo nebývalé množství drobných památek. V neděli 30. října byly veřejnosti slavnostně odhaleny další dvě z nich, které byly péčí dobrovolníků zachráněny. Obě se nachází v blízkosti zkosti Wohlmannova statku. Na rozcestí pod statkem našel nové místo pískovcový podstavec se zcela novou sochou sv. Josefa. Jejímž autorem je akademický sochař Michal Moravec. Hostem u žehnání sochy sv. Josefa byl kromě jiných také Luděk Vele, který na její obnově svůj podíl a po požehnání zazpíval biblickou píseň.
